Chovatelská stanice
Naše fenky
Štěňátka
Naši chovní psi
Naše odchovy
Gucci
Guess
Kontakty
Jedeme si pro štěně
První společné krůčky
Otázky a odpovědi
Guess Arisdar
tak nám nasněžilo a zamrzlo. Posílám Vám pár úplně čerstvých zasněžených fotek z dneška z výletu do Votic. Nejprve z procházky, chvílemi jsem si připadal jako velká sněhová koule, až mě museli občas poponášet a potom doma jsem poněkud "umřel " únavou.
naše celá "smečka" Vám přeje hodně štěstí, zdraví a pohody v novém roce. Ta "princezna na hrášku" v pozadí jsem já. Když jsem tam měl jen jeden polštář, byl jsem celý nesvůj a teprve, když mi tam dala Terezka i druhý, byl jsem spokojený a zalehl. Pohodlí musí být :). A Brácha se chtěl také fotit, tak mi na poslední chvíli "vlezl do záběru" ...
Mějte se moc hezky, na jaře se budeme těšit na stříhání.
byli jsme se s bráchou u Vás ostříhat a myslím, že výsledek " ujde" co říkáte... :)
No tak ještě na vysvětlenou k těm loužím... :)
Co se týká koupání v loužích, to mám rád. Začal jsem vloni tím, že jsem tlapkama vyhrabal vodu z misky na pití a lehal si do ní na zem ( já vím, nemá se to, ale mě to moc bavilo). Potom mi na zahradě dali plastovou krabici z Ikea, a tam jsem začal chodit sám, prostě skočim si do ní a zase ven, kdykoli se potřebuji ochladit. Naposledy dneska.
Na horách jsem pobavil turisty, když jsem se začal takhle koupat v potůčku na Klínových boudách:-)) Ten byl alespoň čistý, ne jako ta kaluž.
zdravíme všechny v Klučenicích. Tento týden jsme byli s paničkou pár dní ve Špindlerově Mlýně a zase chodili po horách. Posíláme pár obrázků. "Odpočinek v louži" je hned z prvního dne, kdy bylo velké vedro. No co ...jsem zvyklý na zahradě lézt do svého "bazénku" a chladit se, tak jsem si to tady taky zkusil :) Na horách byla jen ta jediná louže hned vedle stavby. Asi si umíte představit, jak jsem pak vypadal...
Chodil jsem všude sám, jen na nebezpečných úsecích (pro mě a moje tlapky) mě panička poponášela. Ušli jsme i 20 km. Je to se mnou čím dál lepší, říká moje panička.
posílám pár fotek z dovolené i s bráchou...
posílám pár posledních fotografií, nestihli jsme přesně 8 měsíců, ale 4 dny navíc snad nevadí. Prý jsem zlatíčko, i když se štěkáním pořád bojujeme. Neštěkám pořád, ale občas musím dát najevo všem okolo, že se jde na procházku, nebo že přišel brácha.. Vážím 2,4 kg a prý jsem dobrý "chodec", trénujeme na delší vycházky a musím přiznat, že občas paničku bolí nohy a já si v klidu vykračuji
P.S. Poslední fotka s prvním špičákem, od středy už mám jen jednu řadu zubů. Jse šikovný, pomoh jseml si sám, na trhání jsme nemuseli. Puberta prý už začala, s bráchou jsme se pustili do trhání plen. Panička ani netušila, kolik je z jedné pleny různých minikousků. Takže má hned po příchodu z práce rozcvičku se smetákem a luxem:-)
oba s bráškou jsme v pohodě, prý jsme zlatíčka, střídáme se po týdnu, jeden "devastujeme" byt u mé paničky a druhý u paničky Gucciho. Nějak nemůžeme být zatím jeden bez druhého. Jeden den jsme našli krabici se zabaleným porcelánem,(ještě ze stěhování), dostali se do ní a nějaký kousek rozbalili, jak je vidět na fotkách. Ale moc se na nás nezlobili :D.
už dlouhou dobu se chystám napsat, jak se mám a co dělám. Asi nejnovější informací je to, že mám nové zuby. Špičáky vypadly samy, výměna proběhla hladce. Čím dál víc se mi daří loužičky venku místo doma, jen záleží na paničce, jak vyhodnotí signály. Když nerozumí, potrestám jí jezírkem na podlaze.
Začínáme jezdit na zahradu, tak jsem ve svém živlu, pomáhám při stříhání stromků, moc mi chutnaly větvičky z kiwi. Zahradničení je vůbec můj i bráchův koníček. Když se nám podařilo odsunout ohrádku, hned jsme nakypřili hlínu v několika květináčích a upravili vzrůst některých květin.:D Už se těším, až bude teplo a budeme moct být venku déle.
Panička říká, že jsem prostě 2,30 kg čisté váhy štěstíčka:-)
tak mám nožičku srostlou, panička už mi sundala poslední obvaz a běhám prý jak čertík. V sobotu jsme byli poprvé na vodítku na procházce, šel jsem poslušně u nohy, to ale nebylo výcvikem, ale spíš tím, že jsem se trochu bál toho všeho co jsme venku potkali. Panička mě chválila i odměna byla:-), mňam, to mám moc rád.
příští týden mě konečně čeká sundání "sádry", v sobotu jsem zase dostal novou, a zase červenou. Tak jsem zase chvilku odpočíval:-) Jinak jsem prý zlatíčko vždycky, když se mi povede trefit loužičku na plenu, tak mě mooc chválí a hladí. Jo a nelíbí se mi česání, to bych nejraději utekl, ale mám smůlu, vždycky mě stejně učešou, tak aspoň chvíli trucuji a nemluvím s paničkou..ale jen chviličku :-). A už vážím 1,9 kg, baštím granulky jak o závod, už jsem velký pes.
V lednu nás s paničkou čeká stěhování do nového bytu, tak si postupně navykáme. Budeme blíž velkému parku, kam chodí pejsci na procházky, prý tam budu tam mít spoustu kamarádů. A samozřejmě brácha bude pořád kousek od nás. Panička říká, že jsme s bráchou ten nejkrásnější dárek k Vánocům
dnes jsme byli s bráškou poprvé delší dobu sami, prý jsme to zvládli výborně. V sobotu jsme byli na převazu tlapky, všechno je prý v pořádku, však jsem to přece paničce říkal :-), prospal jsem celý den, ale večer už jsem byl v plné síle i se zavázanou nožičkou. Dostal jsem červený obvaz, mooc mi to sluší. Panička nás s bráchou vyfotila za ohrádkou, když nám na chvilku unikla do ložnice. A stejně se nejlíp odpočívá s paničkou, i když být v klidu vydržím jen chviličku.
dneska nezačnu moc vesele. Panička se mnou byla na zahradě a bylo to moc fajn. Byl jsem spokojený, chvilku jsme vždy běhali, vyčůral se na trávě, sklidil velkou pochvalu a šli jsme se zahřát. Jenže jsem malý „divoch“ a jak jsem byl rozdováděný, když mě panička zase nesla ven a já se moc těšil, odrazil jsem se brzo, vyskočil paničce z ruky asi půl metru nad zemí a spadl na levou nožičku. Bolelo to, naříkal jsem a tak jsme jeli hned k veterináři, ten nožičku prohlédl a udělal rentgen. A ... mám zlomené záprstní kůstky, nožičku mi dal pan doktor do "sádry", tedy akrylu a musí se pomalu zahojit. Dnes je to už lepší, už se snažím trochu i chodit, říkají, že jsem malý bojovník. Panička je smutná a já jí říkám, že to zvládnu a všechno bude zase dobré. :-)
dnešek by mohl mít podtitul "Moje první jízda tramvají". Zvládl jsem ji docela dobře, jen jsem se chvilkami klepal strachy, no nedivte se z lesa do Prahy a do tramvaje, to je nějaká změna. Panička si potřebovala něco zařídit, tak mě vzala s sebou do světa. Jinak jsem prý docela v pohodě, dokonce jsem se už párkrát strefil vyčurat na plenu, za to jsem dostal obrovskou pochvalu. Moc rád bych se vmáčkl k paničce do postele, ale zatím se mi nedaří, no počkám, jak dlouho to panička vydrží. Spím aspoň s jednou její rukou u mě dole v pelíšku. Stejně se brzy naučím vyskočit na postel a potom se uvidí :-) Včera jsme byli s bráškou asi hodinku sami doma, byla to pohodička, ani se nám nestýskalo, akorát panička musela po nás trochu víc vytřít a uklidit … Trénujeme i jízdu autem, občas s bráchou trochu kňouráme, ale myslím, že to zvládneme. Už jsme byli i za paničky maminkou, ta z nás byla nadšená. Jinak papám namočené granulky, jak stoupnu k misce, hned je prázdná. Zkoušíme obojek a včera jsme lepili ouška – ještě trochu neposlouchají.
cesta domů proběhla v klidu, bráška Gucci usnul, ale já jsem raději kontroloval paničku, jak řídí. Doma jsem si potom pěkně všechno očichal, pelíšek mě moc nezajímal a raději jsem usnul u paničky na gauči.Granulky jsem nejdřív nechtěl, trochu jsem dělal drahoty, ale když mi je panička začala dávat z ruky, musel jsem přestat trucovat.První noc od maminky jsem zvládl jako velký pejsek …skoro… Panička si dala můj pelíšek hned vedle postele, chvíli mě hladila, až jsem usnul. Ze začátku jsem se budil, když dala ruku pryč a hladit mě přestala, trochu se mi stýskalo. Nakonec jsme spali ráno až skoro do 8 hodin.
