Chovatelská stanice
Naše fenky
Štěňátka
Naši chovní psi
Naše odchovy
Gucci
Guess
Kontakty
Jedeme si pro štěně
První společné krůčky
Otázky a odpovědi
Gucci Arisdar
Ahoj, jelikož jsem skoro pořád s bráškou Guessem, naše fotky a zážitky najdete pod jeho jménem...
Panička to psaní hrozně fláká, ale budiž jí omluvou, že se děsně nerad fotím. Hlavně vám musím říct, že už mi neříkají „pěkná holčička“, teda kromě některých jedinců, co hůř vidí, ale teď jsem prý fešák a „playboy“! :-) Nedávno jsme se byli podívat u tatínka na nový baráček ve Voticích a prý to tam je celé moje :-) . Tak jsem si to tam hned pro jistotu náležitě označkoval a samozřejmě po sobě poctivě zahrabal. V tom jsem fakt borec. Panička udělala asi 400 fotek, tak jsem vybral aspoň 2, abyste viděli, jaký jsem fešák! Už tam dokonce máme s bráchou připravený pelíšek, misky, kostičky, šampon, pleny, ručníky a hlavně myšku z Ikey (pro srovnání - panička tam nemá ani pantofle :-)). Jinak jsem zlatíčko, zbožňuju jídlo (všechno), štěkám ze spaní (což probudí Kubu a ten začne řvát), občas chrápu, kňourám a skáču po paničce hned jak zazvoní budík, nesnáším jízdu autem (ale ochotně se nechám naložit), brášku občas trošku morduju, panáčkuju čím dál líp a umím vykonávat veškerou! potřebu se zvednutou nohou. Jsem prostě jedinečnej :-)
tak nožička se krásně vyloupla. Taky mě panička ostříhala...no nevím, nevím , ale z praktického hlediska je to lepší :). Panička říkala, že vypadám, jako žížalka s velkou hlavou :D. Posílám pár fotek, jen pro představu. Jo a tak jsem dostal vestičku s kožíškem, aby mi nebyla zima.
tak po dlouhé době vám musím napsat. Stalo se toho hodně, ale jeden zážitek všechno zazdil. Záviděl jsem Kubíkovi, že lítá a chtěl jsem si to vyzkoušet. Tak let celkem dobrý, ale to přistání už se moc nepovedlo a výsledkem je zlomená přední noha. To taaaak bolelo. :-( Panička to taky obrečela a to se jí nic nestalo. Přesněji, honil jsem bráchu a chtěl jsem si zkrátit cestu přes gauč a přes křeslo a odrazil jsem se tak, že to křeslo jsem doslova přeletěl. Už to nikdy neudělám. Teda ne, že bych se poučil, ale panička rozhodla, že gauč i křesla půjdou z domu dřív, než mi sundají obvazy. S paničkou jsme na začátku spali několik dní na zemi, abych v noci třeba nespadl z postele, a taky jsem dával najevo, že se mi po posteli špatně chodí. Bohužel si jednou v noci všimla, že zatímco ona spí na zemi, já si lebedím na gauči. Nejdřív mi paní doktorka dala dlahu a teď už to mám jen zpevněné obvazem a příští týden mi to sundají úplně. Ale i s tou dlahou jsem vyskočil na gauč i na postel a běhal jako o život. Panička by mi nejradši zpevnila všechny 4 nohy a zabalila do vaty. Ještě že jí to paní doktorka rozmluvila. Doporučila jí i něco na uklidnění (pro ni, ne pro mě) :-), aby se o mě tak moc nebála. Ale za zadkem ji budu mít stejně asi hodně dlouho. Taky jsme plánovali, že bychom se za vámi přijeli podívat a najednou koukám, že se rodina rozrostla o krááásnou holčičku (taky bych jí bral jako parťáka) :-) tak to asi budeme muset s návštěvou počkat…? A musím se pochlubit, už štěkám a dokonce i vyju! Ale jen když se mi brácha schovává. A že to dělá často a rád. Je holt klidnější povahy a odmítá si se mnou hrát celý den. Taky je o třetinu menší než já. To asi k chlubení není, ale u paní doktorky váha ukázala 3,25 kg. Pár fotek je v příloze, ale kvalita asi nic moc. Panička mě načeše a upraví, abych nevypadal jako pobuda a pak snad pošle lepší fotky :-) Mějte se krásně a pro Chilly obrovskou pusu :-)
píšu po hoooodně dlouhé době, protože panička mi odmítala půjčit počítač. Zkoušky měly bohužel přednost. Teď bude zase chvíli klid, tak toho musím využít a všechno vám to povyprávět. Mezi svátky jsme měli na návštěvě paní doktorku, aby Kubíkovi zkrátila zobák. To bylo řevu, tak jsem se schoval, abych náhodou taky něco neschytal. No, ale pak jsem bláhově vylezl a dostal jsem injekci s čipem. A jako by to bylo málo, rozškrábal jsem si tlamu a čekal mě další doktor. Oholil mi chloupky na bradě, dostali jsme mastičku a hlavně límec! To nemohl vymyslet milovník psů. Když jsem potřetí zavadil o chodník, tak mě panička vzala do náručí a odnesla až domů. Vzhledem k tomu, že už mám 2,6 kg, docela se zapotila :-) Venku už chodím jako velký kluk na vodítku a někdy i bez něj. Ale to jen ráno a pak taky pozdě večer, kdy nic nejezdí a velcí psi spí. Panička se pak o mě tak nebojí. Taky musím trénovat, aby se mi panička neztratila. Zatím je venku spousta zajímavých věcí, takže se mi občas stane, že se pro mě musí vrátit a dostanu vyhubováno. Řeknu vám, někdy je to těžký být miláček rodiny, protože pak vás pořád někdo hlídá. Dokonce mi berou všechny pouliční úlovky. Co se týče chození na procházky, tak řekněme, že označení „gaučový psík“ na mě momentálně docela sedí. Stačí mi očichat rohy u vchodu a můžu jít domů. Hlavně když fouká vítr, prší, sněží, nebo prostě nemám náladu. Trošku se s paničkou přetahujeme a vzhledem k tomu, že je přeci jen silnější, tak zcela neochotně a proti své vůli jdu. Ale každých 5 metrů jí přesvědčuju, že to stačí a můžeme domů. V zimě mi to prošlo, teď ne. Jo a to mi na zahradě sebrala shnilé jablíčko, co jsem si poctivě ukradl. Ona prostě neví co je dobrý. Pokud jde o loužičky…no tak se přiznám, že si je poctivě nosím domů. Tam na to mám klid. Dokonce umím vychytat okraj plínky tak, že zůstane skoro suchá. Panička pak běhá s modrým hadříkem, který já mám moc rád. Prý takhle uklizeno nikdy neměla. Mě těší, že jí můžu pomoct. :-) Jízda autem to je horší, to fakt nemám rád. Dostal jsem kšírky do auta, ale to si klidně můžou nechat. Jak je možnost, chci na klín a chovat. To je jediné místo, kde v autě nekňourám. Hlavně jsem zjistil, že má panička plnou kapsu dobrot a jednou jsem jí to všechno vyluxoval. Asi jsem jí tam měl něco nechat jako úplatek, protože teď musím jezdit v tašce. Venku jsem potkal pár psích kamarádů, nejlepší je vlkodav Oldík, protože na mě nedělá ramena. Je trošku větší než já, ale stejný trdlo. Jenže panička mě z vodítka nepustí, protože je prý moc veliký a mohl by mě zalehnout. S paničkou si dokonce koukají z očí do očí :-) Uši to je kapitola sama o sobě. Už stály, ale pak jsem se rozhodl a hodil jsem je zase dolů. Prý mi to sluší i tak. Taky běhám do schodů (do všech v okolí a panička mě pak musí snášet dolů), vyskočím na gauč a předevčírem poprvé i na postel. Brácha už prý doma taky skáče do postele. To jsem ho naučil já! :-) Vyskočím opravdu hooodně vysoko. Ono to ani jinak nejde, když to jídlo dávaj až bůhví kam nahoru. Jen jednou mi ho panička dala na stoleček u televize. Ale když jsem si tu šunku vzal, tak nevypadala nadšeně a brblala něco o zlobivém pejskovi. Co si ovšem musím postěžovat, tak mě pořád češou a češou a to se mi nelíbí. Prý to mám z toho blbnutí s bráchou. Ráno vypadám jako fešák a odpoledne mám plno zacuchaných žmolků. Prý až bude hezky, tak půjdu na stříhání. Zatím jim tu iluzi kazit nebudu :-) Posílám pár fotek pro představu, jak jsem vyrostl :-) (zbytek je na rajčeti)
tak jsem byl minulý týden s bráchou na očkování a teď musím čekat, než mě pustí, abych si mohl hrát venku s psími kamarády. Už jsem jich pár viděl zatím na bezpečnou vzdálenost. Panička mě střeží, jako oko v hlavě :-). Taky prý všichni říkají, že jsem straaaašně roztomilý gaučový psík. Oni ještě neví, jaký čert se ve mně skrývá.... Naše rodina je ze mě nadšená. Byl jsem se podívat u babičky na návštěvě a moooc se mi tam líbilo. Můžu tam dělat všechno, co chci. Schovala mě i před paničkou, když se na mě zlobila (ochutnával jsem židli). Ale úplně nejvíc jsem si kolem tlapky omotal tatínka. Panička říká, že nás bude muset hlídat, abych náhodou nebyl moc rozmazlený. S bráchou je to super. Jezdím za ním každý den. Občas "terorizuju" já jeho občas on mě. Když byl u nás na návštěvě, tak panička nestačila zírat, jak ten „simulant“ se sádrou rychle běhá :-). Kubík nás pozoroval a hlasitě nás povzbuzoval. Ten je teď moc rád, že mě má. Panička ho nestíhá kontrolovat, tak může decimovat proutěný košík v ložnici, aniž by ho někdo okřikoval. Panička sice říká, že se s tím nemám chlubit, ale stejně by to prasklo. Můžu spát u ní v posteli. Jen jí nesmím budit, což se mi zatím nedaří moc dodržovat (ale zlepšuju se). Předevčírem, když zazvonil budík, tak jsem jí z radosti šlápl do oka. Byla hodně unavená, tak mi to prošlo. Ale měla nějaké nemístné poznámky k mojí váze...No mně 2,1 kg nepřijde moc a kdoví, jestli jí ta váha váží přesně. Taky už jsem si zvykl, že musím paničku nechat v klidu najíst. Jak je nenajedená, je taková špatně naložená a není s ní sranda. Ovšem svojí dobu krmení si pečlivě hlídám. Dotáhl jsem si s vypětím všech sil menší pelíšek do kuchyně a v předstihu si tam počkám, než panička naplní mističku. Někdy i hodinu, dvě...Za granulku jsem byl ochotný si i nechat navléknout kšírky. Když se pak panička nedívala, hledal jsem způsob, jak je sundat. Přistihla mě a neprošlo mi to. Musím se pochlubit, že se strašně rád s paničkou koupu ve vaně. Pokud panička stojí mimo vanu, už to taková sranda není, ale vydržím i to. Taky mě po koupání zkoušela fénovat, abych prý nenastydl, ale to mě teda moc nebaví. Mám k tomu nacvičený pěkně otrávený kukuč (ne, že by mi to nějak pomohlo). Ovšem česání to je jiná. Zrovna nedávno jsem asi usnul nějak moc tvrdě, protože když jsem se vzbudil, byl jsem učesaný úúúúplně všude! Teď, jak vidím hřeben, usínám a nechám se dobrovolně vyčesat, abych byl fešák :-). Už vím, že je to celkem příjemné. Dnes jsem si dokonce nechal i ostříhat tlapky a ouška. Podle mě to ještě nebylo potřeba, ale panička měla jiný názor. No, na výstavu by mě asi nevzali, ale hlavně, že mám pořád ještě obě uši. Mimochodem tuhle činnost jsem taky prospal... Už se těším ven, tak vám pak pošlu nějaké fotky z procházky. Počítám, že tak o víkendu mě pustí na chvilku se proběhnout. Když počasí dovolí... Mějte se tam všichni krásně :-)
.jpg "Yorkšírský teriér Gucci Arisdar")
týden utekl jako voda a je po dovolené. Panička zítra musí zase do práce. Já půjdu do „školky“ k bráchovi a budeme doma s druhou paničkou. Myslím ale, že se víc bude stýskat mojí paničce po mě, než mě po ní. Jak jsme spolu s bráškou, jsme spokojení a v pohodě. Teda kromě doby oběda. Jakmile zacinká lžička v hrnku, stojíme oba v pozoru :-). Objevil jsem i krabičku, ve které měl brácha schované granulky. Naštěstí byla dobře zavřená, jinak bych posvačil... Ouška masírujeme každý den a dokonce už ani neprotestuji. Z fotek je asi poznat, že brácha má přeci jen trochu náskok :-) Ale to doženu. Taky už pomalu zvládám nosit obojek. Naposledy to byla skoro hodina :-) co jsem jej snesl na krku. V pátek dorazil nový větší pelíšek. Hned se mi v něm líp spinká. I když gauč pořád vede... Ovšem největší radost jsem měl, když jsme měli prát a prádlo bylo rozdělené na zemi na hromádkách. Ještě že máme velkou zásobu ponožek :-), to jsem si zařádil
včerejší cesta do nového domova probíhala v pohodě, až na první dvě minuty, kdy jsem v autě trochu kňoural. Pak jsem usnul a celou cestu prospal. Po příjezdu jsem si musel všechno očichat a od té doby kontroluji všechno, co moje panička dělá... musím mít přece přehled :-). Hlavně když jde do kuchyně. Zkoušel jsem na ni kňourání o další granulky a skoro mi neodolala, ale nakonec jsem přidáno nedostal. Tak občas zkouším takový ten "vydírací" kukuč, jak panička říká, ale moc mi to platné není. Ani to, když si panička myslí, že tvrdě spím a odejde do kuchyně, vyskočím, doběhnu ji a způsobně si sednu za ni a čekám jestli něco dobrého nedostanu . První noc u mě panička chvílemi ležela na zemi, trochu se mi stýskalo a fňukal jsem.V 7 jsme vstávali a moje první cesta vedla přímo do kuchyně :-) ..kam jinam.. Dnes jsme byli navštívit brášku a preventivně jsme odčervovali, tak to se mi nelíbilo ani trochu, granulky navíc mi nedají a na tohle si mysleli,že snad otevřu tlamičku dobrovolně- kdepak, muselo být pod nátlakem. Potom jsme s bráchou řádili ja kse patří. Maminka Viki by měla radost :-) Panička říká, že jsem hodně po ní. Samozřejmě jsem si všiml, že brácha má lepší pelíšek i hračky, tak budeme dovybavovat..můj pelíšek je evidentně malý,panička musí koupit větší. A musím se Vám pochlubit, mám ještě jednoho spolubydlícího a tím je papoušek Kubík, zatím se jen tak okukujeme a čekáme co ten druhý...Teď odpočíváme doma na gauči, spinkám vedle paničky a Kubík spí na jejím rameni. Vypadá to, na domácí pohodu :-)
Mějte se krásně a pozdravujte všechny
